
1920
Nastal nový rok a všeobecné mínění rozšiřovalo se farností, že nastanou nové, snad už lepší časy; než nestalo se tak; naše peníze klesaly v cizině čím dále tím více a důsledek toho cítíme stále ve stoupající drahotě všech životních potřeb; hovězí dobytek, koně a všeliké jiné domácí zvířata stoupají v ceně čím dál tím více. Za pěkného koně třeba platiti 20 až 25 tisíc korun; za krávu pěknou až 12 tisíc K. Za vepře dobře vykrmeného na 100 kg až 3.000 K, malé house vylíhnuté
24 K; husa vyspělá pak 100 K není nijak k dostání. Látky na šaty a na prádlo stojí ve výši neuvěřitelné, boty obyčejné z lepšího materiálu nelze pod 300 K koupiti, a tak jakkoliv jsme se těšili, že nová vláda učiní přítrž drahotě, nestalo se tak a lichva a pokoutní tajné obchodování trvá dále a drahota nepolevuje, a místo abychom vydrželi z hrozných poměrů starorakouských, jsme na tom ještě dobře o 100% hůře než bylo za nejhroznějšího rozpětí válečného, a tak máme ještě větší drahotu a pociťujeme mnohem větší nedostatek než dříve, máme staré válečné requisice, máme zabavenou úrodu, nesmíme volně obchodovati s dobytkem, máme staré chlebenky, cukřenky, šatenky, tabačenky a jak se všecky ty enky jmenují, prohlásili jsme svobodu, ale máme všechno, jenom řádnou opravdovou svobodu ne.
Na počátku března, když revoluční národní shromáždění vybudovalo pro nový stát ústavu, vypsány volby do národního shromáždění na 18. dubna a 25. dubna do senátu; volby připadly na II. a třetí neděli po Velikonoci; přípravy konaly se horečně se všech politických stran, ani my jsme nesměli leniti a měli jsme 21. dubna před samými volbami velmi krásnou a zdařilou schůzi lidu v hostinci u Dostálů, na níž promluvil redaktor Hanáckých listů z Prostějova p. Fr. Drápal s velkým úspěchem. Přišel den voleb. Služby boží byly o 1/2 7, poněvadž farář místní byl členem volební komise; volby minuly zcela klidně; po polední provedeno skrutinium a sečteny hlasy, a tu vyšlo najevo, že strana lidová vzdor všelikým nástrahám a agitacím zůstala a jest nejsilnější se 181 hlasů, agrární strana 131 a soc. dem. 125 hlasů, poprask velký mezi urputnými rudými soudruhy; a začala agitace nová, ač bez smyslu, stálé schůzky, buben ještě před 25. v sobotu verboval pilně nevědomé lidi, aby se dali alespoň pro druhé volby zlákati; než nepomohlo, katolického lidu šiky, jež byly uceleny a upevněny, i při druhých volbách vyšli jsme s týmž výsledkem, získavše opět nejvíce hlasů 167 a agrární 114, soc. dem. 135. Deset přece získali z roztříštěných jiných stran. Tak ukončeny památné volby první v československé republice.
První pouť o bolestném pátku byly jako léta minulá velmi četně navštívena; kázání měl horlivý kaplan z Konice P. Jan Čonka a velkou mši sv. P. František Bílek, farář z Konice, který převzal tento čestný úkol po svém předchůdci, důst. p děkanovi Antonínu Zbořilovi. Dále vypomáhali p. farář ze Stražiska, Přemyslovic a z Brodku; komunikantů jsme sčítali asi 1600, počet to krásný a zvláště třeba poznamenati, že mezi nimi byl velký počet mužů.
První květen prohlášen svátkem národním, ze chrámu Páně oslaven obyčejnými službami Božími, totiž zpívanou mší sv., a překvapil nás velký počet lidu, který i z přifařených venkovských obcí se sešil. Jinak celý den minul úplně v klidu, na tábor do Konice jich to netáhlo jako roku minulého a bylo viděti pouze čtyři červenokarafiatníky, vraceli se odpoledne z táboru: blahoslaveni chudí duchem, ostatně se nestalo nic zvláštního.
5. května došel dopis z konsistoře, jímž svatá stolice v Římě uděluje zvláštní privilej velikonočního sv. přijímání od Popeleční středy až do svátku Nejsvětějšího jména P. M. 12. září; edikt svatý na pět let až do roku 1924 inclusive vedle výnosu arcib. konsistoře v Olomouci číslo 43444 ze dne 28/4 1920 a výnosu v Římě Copndr. Copnsilii ze dne 9/4 1920 číslo 2010/20, dekret uložen ve farním archívu.
Již v půli května rozlévalo slunce krásné a příjemně hřející paprsky po okrsku zemském a lid nelenil a pustil se s chutí do polních prací, které za nejkrásnějšího počasí dodělány začátkem dubna; pole novým osením se zelenaly, hojně stromy kvetly ještě v dubnu, a je naděje, že bude hojná úroda jak na poli, tak i v zahradách; kéž by Bůh nám této krásné úrody zachovati ráčil.
Dne 25. května ustanovena zkouška dítek z náboženství a vizitace kostela a farního úřadu, jež vykonal správce děkanství, pan víceděkan, nejdůst. p. P. Josef Bernát z Bohuslavic.
Hned po ukončení vizitace kostelní počato pilně s přípravou ku sv. biřmování. Nastal ve farnosti neobyčejný ruch, maličcí i škole odrostlejší mládež těšili se na tento slavný den a posvátný úkon.
Proveden soupis biřmovanců, přihlásilo se jich hojně, vždyť nebylo ve zdejší farnosti biřmování již celých deset let. Souhrn biřmovanců z farnosti činil 685; pilně konána křesťanská cvičení každou neděli odpoledne, aby příprava ku sv. biřmování byla dokonalá. Měsíc minul a den sv. biřmování byl tu, poněvadž sám p. kardinál Skrbenský, pro úraz jejž utrpěl, nemohl sám, poslal svého zástupce, p. biskupa nejdůst. p. Dr. Karla Wisnara, který přijel 30. června do stanice Konice z farnosti trnavské, kde rovněž udílel sv. biřmování. K šesté hodině dojel do Jednova, u fary slezl a rychle se oblékl, neboť velký zástup lidu očekával jej; na stupních kostelního portálu přivítal nejprve místní farář, pak školní dítky, zástupcové katoličtí obecní představenstev, s p. starostou labutickým p. Josefem Vinklerem v čele, pak s hasičskými sbory a omladinou ze Seči. Kostel byl do posledního místečka naplněn. P. biskup vystoupil na kazatelnu a měl případnou promluvu, pak byla litanie k B. Srdci P. a sv. požehnání. Následujícího dne 1. července sloužil jeho milost p. biskup o půl sedmé tichou mši sv., po které začal ihned udílet sv. biřmování prvního řádu. Dopoledne tvořili biřmovanci z Jednova, Labutic, Lipové a ze Seče; po ukončení došli biřmovanci z venkova, kteří tvořili druhou řadu a to z Kladek, ze Šubířova, Přemyslovic a Stražiska. Odpoledne rovněž byly dvě řady, v první řadě biřmovanci ze Sukdola, Kladek a Hrochova, a v druhé řadě z německého Brodku a Skřípova. Den byl velmi nepříjemný, plný olověných mraků, od skorého rána lil se hustý déšť a biřmovanci i z dalekých obcí všichni se dostavili. V každé řadě bylo přes 300 biřmovanců a po každé řadě ukončuje tento posvátný úkon případnou a poučnou promluvou.
V pátek 2. července připadá patrocinium zdejšího chrámu Páně a koná se první letní pouť. Poutníci do 8. hodiny tu byli a sice průvod z Konice, ze Ptení, ze Stínavy a z N. Dědiny. O osmé hodině sloužil pan biskup slavnou mši biskupskou s celou přísluhou, což ovšem přispělo nemálo ku zvýšení slavnosti tohoto zdejšího svátku. Pak uděleno sv. biřmování biřmovancům z Konice. O 11. hodině byla druhá slavná mše sv. s asistencí, kterou sloužil d. p. farář z Konice, načež bylo ihned biřmování ještě pozůstalých biřmovanců ze Ptení a Stínavy, načež o 1. hodině byl kratičký oběd a o 1/2 3. hodině slavné Te Deum, sv. požehnání, po kterémž místní farář poděkoval jeho biskupské milosti za veškeré práce a lásku, kterou stále ke všem osvědčoval, a rozloučil se jménem farníků a biřmovanců s jeho milostí. Povoz nachystán, jímž měl pan biskup odjeti, než nad krajem rozzuřila se hrozná bouře, v tu chvíli zdálo se, že jako by se utišila a stranou jihovýchodní přenesla. P. biskup odejel a dostal se šťastně na nádraží do Stražiska a vlakem k Prostějovu za hrozného hřímání, hromobití a lijáku, který nad krajem zuřil. Večer jsme se dověděli, že v sousedním Ptení zuřila bouře nejděsněji a spojená byla s hroznou průtrží mračen, takže mohutným proudům vody ani železniční trať neodolala a na několika místech byla protržená, takže večerní vlak už nemohl se dostati dále než před Bělecký mlýn, a tu jsme byli naplněni starostí, jak se pan biskup dostal domů. Záhy pak následujícího dne jsme se dověděli, že první vlak, s nímž jel pan biskup projel šťastně ke Kostelci a Prostějovu, kde o bouři nebylo ani ponětí, slyšeli jsme, že v této bouři padl i jeden život lidský, někde u Vícova byl stržen proudem, v němž zahynul.
Čtvrtého července, tj. příští neděli, konala se zde obvyklá velká pouť, kázání slavnostní měl znamenitý kazatel v. p. P. Vladimír Bednařík z Jevíčka, který též s sebou přivedl velmi četný zástup zbožných poutníků; pro německé poutníky kázal P. Alois Jašek, katecheta z Prostějova, který vždy ochotně v duchovní správě na požádání pomohl, počasí bylo příznivé; též i příští pondělí minulo obvyklým způsobem, na které připadla slavnost sv. patronů zemských Cyrila a Metoděje, biskupů, slovanských apoštolů; mnoho poutních průvodů oslavilo památku těchto slavných našich věrozvěstů.
Rovněž stejným způsobem navštívena malá i Karmelská pouť. Osmého srpna konána porciunkule. Kostel od skorého rána byl přeplněn, zvláště potěšitelným zjevem byl obrovský počet mužů, kteří z dálných krajů sem zavítali, aby si o této slavnosti svoji pouť ve zdejší svatyni vykonali; napočítali jsme toho dne kolem 2.000 věřících, kteří přijali sv. svátosti.
Dále pěkná byla pouť 15. srpna a neobyčejně navštívená pouť v září; více než 10 průvodů velikých plnilo zdejší svatyni i prostranství před kostelem, poslední pouť konána 12. září, na kterýžto den připadá slavnost Jména bl. P. Marie, došly ještě tři průvody z Pěnčína, z Kulířova a Skřípova, tím sezóna poutní uzavřena.
Počasí ve žně celkem bylo pěkné a úroda, zvláště obilnin, lepší než prostřední, ku spokojenosti obyvatelstva; později pak v září trvalo sucho a zemáků bylo celkem méně, než se dalo očekávati. Začátkem však října udeřily velmi silné mrazy, které neblaze působily na zaseté ozimy, které nemohly dlouho vzklíčiti pro trvalé sucho a velmi prudké mrazy.
Zdejší farnost, co týká se záležitostí náboženských, byla vždy klidná a jednotná. Než 3. října konána odpadlická mše v sousedních Přemyslovicích, kde někteří nespokojenci povolali si z Olomouce mladičkého odpadlého kněze Stejskala, což vzrušilo i nejbližší obec naší farnosti Sukdol, odkud též se vypravili někteří soudruzi - Krejčíř Vincenc, Jelínek Rudolf stolař, Abrhám František invalida, Racl František (rolník), aby se přesvědčili o kráse a dojemnosti služeb, které koná kněz, jenž svým představeným odepřel poslušnost, kterou teprve před dvěma léty slavně skládal. A tito začali osnovati plány, aby odpadlík tento i do naší farnosti zavítal; proto zavedl místní farář, aby proti tomu tahu protináboženskému čelil, jednou na zkoušku českou mši sv. kterou sloužil sousední pan farář ze Stražiska dne 17. října na hody jednovské. Účast farníků byla obrovská, kostel byl naplněn do místa nejposlednějšího; tyto služby Boží zanechaly hluboký dojem. Na týž den před shora označení přítelíčkové pozvali si do Sukdola kněze odpadlíka, Jelínek postavil oltář u č. 48 Zatloukalového. Čekali až do poledne, nepřijel nikdo; konečně po jedné hodině přijel automobilem odpadlý kněz Žídek z Chudobína a měl napřed kázání, a v hostinci Dostálovém, kde se také konávaly až dosud křesťanská cvičení, nyní se zde dali cvičiti odpadlým knězem Žídkem, ovšem že dostalo místní duchovenstvo, biskupové i Řím co proto; pak byla tak zvaná mše za velmi slabé účasti; odvážili se zpívati velehradskou „Bože cos ráčil“, zpěv řídil bývalý kdysi varhaník nadučitel Matoušek; první strofa jakž takž se vyzpívala, druhou už zpívali asi jen dva pomocníci a třetí už jen Matoušek sám; pak zazpívali „Kde domov můj“. Služby byly ukončeny a tento hec vzdor stál dle doslechu maličkost 500 K. Kdyby tak měli řádným svým kněžím zaplatiti jen poloviční obnos, to by bylo křiku, lamentací a psaní v novinách, ale tuto výlohu nesli klidně a do dnes nelze ani vypátrati, kdo byl takovým mecenášem, jenž obnos onen platil.
Pak na čas záležitost utichla, nastal advent; lidé pilně chodili na roráty, ač varhany mlčely, a klidně minuly i svátky vánoční, jen počet věřících, kteří v adventě a o svátcích přijali svátosti, svědčil o tom, že farnost se zase uklidnila a že odpadlý kazatel nezískal si sympatii ani mezi socialisty sukdolskými.
Konec r. 1920.
O. A. M. D. G. E. B. M. V. H.
Zpracovali: P. Burget, R. Krajíček
Kronika 1920