Léta Páně 1945

  Po dosti tuhé zimě přišlo příznivé jaro. Po pěkných žních i delší podzim vyhovoval zemědělcům, tak že všechny práce byly včas ukončeny. Zima se přihlásila později s dostatečným množstvím sněhu. Pro uhelné prázdniny se ve školách neučilo. Od 18.2. se začalo s vyučováním náboženství v kostele.
  Hned s jarem začalo se s úpravami cest na hřbitově: byly zpevněny kamením a škvárou.
  Už v II. polovině roku 1944 každý tušil, že blíží se konec německé okupace, že našemu národu už brzy zazáří slunce svobody. Sovětské armády začátkem ledna se už přibližovaly československým hranicím, 21. ledna byly osvobozeny Košice a 4. dubna Dr. Eduard Beneš v Košicích jmenoval první vládu svobodné československé republiky. Předseda vlády Dr. Zdeněk Fierlinger, místopředseda Dr. Jan Šrámek. Následujícího dne 5. dubna byl vyhlášen košický vládní program.
  Osvobozování Československa pokračovalo. Už v dubnu stavěly se všude na silnicích dřevěné překážky ze silných klád. U nás v Jednově na křižovatce, Suchdole, pod Suchdolem, k Hrochovu, u Labutic a u Lhoty. Překážky v Suchdole a Jednově stavěli ruští zajatci, které občané tajně zásobovali jídlem. Kácení a odvoz dřeva museli prováděti místní občané. V důsledku blížící se fronty, kdy dělová palba už rozeznívala okna, občané rychle budovali kryty a v nich uschovávali cenné předměty, jídlo, prádlo a. t. d. Dělalo se to mnohdy překotně, neuváženě, tak že mnoho věcí se zkazilo. Rychlým spádem událostí a rychlým ústupem německých armád nebylo krytů ani potřeba.

  29. dubna přešlo Jednovem maďarské vojsko, 1. května přišli Rakušané a ubytovali se ve škole. Jejich snahou bylo zde přečkat bez pohromy konec války. Oddíl s ovčáckými psy se zde zdržel jeden den. Poslední týden směrem od Ptení na Brodek přešlo zde značné množství zesláblého německého vojska i těžké dělostřelectvo, které s sebou vezlo i značné množství střeliva všeho druhu, které házeli do rybníků, zanechávali v trávě, u cest v lese. Na silnicích také zanechávali pro nedostatek pohonných hmot i obrněná vozidla, která výbušninami zničili. Den před kapitulací německého vojska přijela do Jednova část armády tzv. Vlasovců a utábořili se na cvičišti před školou. Byli to ruští zajatci, kteří se připojili k Němcům, měli také německé uniformy a název po svém veliteli „Vlasovu“. Velení však měli německé. Po kapitulaci německé armády se rozpadli a na vlastní pěst se probíjeli na západ. Morálka německého vojska po ustavičných porážkách byla velmi špatná a jejím jediným cílem bylo dostat se do zajetí západních mocností. Rusů se velice báli.
  Že situace pro Německo byla hodně kritická, svědčí obsah vyhlášky vojenského velitele v Litovli ze dne 3. května 1945.

  1. Za každého příslušníka němec. branné moci nebo za každou německou civilní osobu, která přijde o život protizákonným jednáním obyvatelstva nebo jednotlivých osob, bude jako odvetné opatření zastřeleno 10 osob z řad obyvatelstva.
  2. Každý sabotážní čin na telefonních vedeních, podnicích a zařízeních, vozidlech a. t. d., která náleží německé branné moci, jsou od ní používána nebo spoluužívána, bude potrestán zastřelením příslušného počtu rukojmích podle závažnosti případu.
  3. S okamžitou platností zakazuje se v polit. okrese Litovel prodlévání civilního obyvatelstva venku v době od 20.30 hod. do 5 hod. ráno. Bude-li někdo v této době přistižen na ulici, vydává se v nebezpečí zastřelení.


  Z tohoto opatření lze jasně usuzovat, že situace je krajně napjatá.

  5. května v 12.30 hod. volá pražský rozhlas o pomoc. Pražský lid se otevřeně postavil proti okupační armádě. Vyzdobil domy československými prapory a ostatních spojenců. V ulicích postavili barikády. Ve dnech 5. až 9. května bojovali proti německé přesile, ale vytrvalí Němci vraždili muže, ženy, děti hnali před svými tanky proti barikádám. Vypalovali a ničili střelbou domy, i staroměstská radnice byla vypálena. 9. května přišla Rudá armáda na pomoc a hlavní město od okupantů osvobodila.
  10. května přijela do Prahy československá vláda. 11. května se setkala u Rokycan vojska sovětská s americkými, které už před tím 6. května osvobodila Plzeň. Tím bylo ukončeno osvobození Československa!
  12. května navštívil president dr. Eduard Beneš Brno, kde byl nadšeně uvítán, a 16. května přivítala zase Praha jeho vítězný návrat.
  S přibývajícím jarem se stupňovala partyzánská činnost v okolních lesích. 20. dubna byl u pily nad Malenami partyzány zastaven osobní vlak jedoucí ke Konici. Němečtí vojáci i četníci v počtu 11 byli zastřeleni. Při této přestřelce byli zastřeleni i 3 Češi, jeden ze Stražiska a 2 z Konice. Po přestřelce pokračoval vlak v jízdě. V dubnu pod Suchdolem bylo podřezáno několik sloupů telefonního vedení. Několikrát také byly rozšroubovány kolejnice mezi Stražiskem a Konicí. V jednom případě vykolejil nákladní vlak. 3 mladíci, kteří uprchli z německého nasazení, byli za Konicí na Březském vrchu hlídkou SS zastaveni, zastřeleni a na místě zakopáni.

  Kolem obce Seč zdržoval se značný počet partyzánů. Byli většinou ruští zajatci, kteří uprchli z němec. zajetí. Mezi nimi byli i partyzáni naši. Jejich vedoucí byl statečný lékař MuDr. Pavel Volkov a kapitán Porošin.
  Skrytým nepřítelem všeho českého, třebas manželka byla Češka, byl v Seči lesník František Saukel, který z počátku dělal Čecha a děti posílal do českých středních škol, ale pak se stal udavačem německým úřadům. Prý na jeho popud bylo v Lipové ve dvou akcích zatčeno na 40 osob, v Jednově 16 osob, v Suchdole další skupina. Byl postrachem celého okolí. Partyzáni jej na upozornění jednoho hajného, dne 19. dubna, když se vracel se ženou z prostějovské nemocnice, asi 1 km od Pohodlí, na „Zelené cestě“, i s manželkou zastřelili. Partyzáni dali přes cestu překážku silný kmen a když šofér nechtěl pokračovat v jízdě, Saukel prý jej ranou z revolveru do zad zastřelil. Plánoval prý cestu do Čech k Američanům a manželku chtěl ukrýt u hajného Jana Urbánka.

  Největší zběsilosti se dopustili SS (úderná síla německé armády) 5. května v Javoříčku, které až na kapličku a školu vypálili. 38 mužů a jinochů zastřelili, stalo se to vinou partyzánů Hňoupka z Lišnice u Mohelnice a Blažka z Loštic, kteří docházeli za ženou hajného, Němce, která je hostila. Hajný odejel na delší dobu do Rakouska a jeden z nich ze žárlivosti jeho ženu zastřelil, i jeho malého synka, a pak je polili nějakou hořlavinou a hájenku zapálili. Nebýt toho zločinu, nebyla by německá odveta tak veliká. Zbabělost těchto partyzánů se projevila v plné míře, když němečtí vojáci přišli vykonat tento hrůzný čin na nevinných občanech, ačkoliv tito partyzáni byli v okolních lesích, ani jeden nepřišel Javoříčko bránit a celou obec nechali na pospas Němcům. Mluvil jsem s jedním partyzánem o této události, který její okolnosti dobře znal, a prohlásil „Do smrti se budu stydět, že jsem byl partyzánem! Bůh sám to suď!“

  9. května po neklidné noci nastal den osvobození, kolem 14 hod. se roznesla zpráva, že Rusové se blíží k Suchdolu a Jednovu. Skutečně za chvíli přijelo auto a po kratičkém uvítání v Jednově, jehož se zúčastnili starosta Václav Zatloukal, odjeli směrem k Brodku. Pak následovala další vozidla sovětské armády v nepřetržitém sledu až do noci.
  Češi z okolních obcí spěchali s vozy do nejbližších německých vesnic, zvláště do Brodku, kde den hněvu v odpoledních hodinách dostoupil vrcholu. Ta spoušť při rozkrádání německého majetku nebyla Čechům a našim farníkům ke cti. Kradli všecko, na co přišli. Peřiny strhávali z lůžek, na nichž leželi nemocní, děti vyhazovali z kočárků, které si brali s sebou, a vůbec kradli všecko, a loupili i to, co nepotřebovali.
  Dnem 9. května přestaly existovat všechny obecní úřady a zastupitelstva. Předsedou MNV (místní národní výbor) byl zvolen Josef Hubáček, řídící učitel. V prvních počátcích měl mnoho práce s potvrzováním občanských průkazů, se zajišťováním Němců s jejich majetky, sbírání střeliva a výbušnin a odstraňováním překážek ze silnic.
  Ve farnosti bylo několik rodin i jednotlivců, kteří se přidali za okupace k Němcům. Byli to Rodina Vincence Kýra z Jednova č. 21, Matyáš Hirth z Jednova č. 17, rodina Kolaříkova ze Suchdola č. 2, rodina Františka Skládala z Klárek. Pak 3 manželky českých občanů, které byly němec. národnosti, Albína Klemsová, Emilie Hermanová, Arnoštka Bitnerová s dcerou Helenou ze mlýna. Kolařík se stal udavačem a hned po zatčení spáchal sebevraždu. Žiletkou si podřezal žíly na krku a vykrvácel.
  Celou dobu okupace byl život ve farnosti jako zakřiknutý, protože každý se obával zrádců a udavačů. V mnohých rodinách se usadil smutek a pláč. Během války bylo gestapem zatčeno ze Suchdola 12, z Klárek 3, z Jednova 16, z nichž se 6 nevrátilo a položili životy za osvobození:
 
Korčák Arnošt, popraven 27.11.1941 v Brně.
Jemelka Josef, popraven 26.3.1943 v Osvětimi.
Zatloukal Richard, popraven 18.4.1943 v Osvětimi.
Synek František, 18.4.1943 v Osvětimi.
Grepl Eduard z Jednova, popraven 18.4. v Norimberku.
Rambousek Antonín, ředitel měšťanky ze Suchdola, 14.1.1945 v Dachau.

  Památka jejich má být nezapomenutelnou, protože přinesli za vlast největší oběť, oběť vlastního života.
  Měšťanská škola, která byla na přechodnou dobu umístěna v Suchdole a Jednově, byla vrácena do Brodku u Konice.
  Mezinárodní organizace „Unra“ byla založena na návrh amerického presidenta Dr. Fr. Roosewelta a byla zastoupena 48 národy jako pomoc národům postižených válkou. Československu bylo přiznáno 1,500.000 tun zboží zdarma v hodnotě 270 milionů dolarů. Za dovezené zboží „Unrou“ získal stát 24 miliard Kč. Byly věnovány na sociální péči, zdravotnictví a obnovu hospodářství.
  1. května spáchal sebevraždu původce této strašné války Adolf Hitler i se svou milenkou Evou Braunovou.
  28. června dáno ultimátum Japonsku k bezpodmínečné kapitulaci, když Japonsko neuposlechlo, byla 6. srpna svržena první atomová puma na Hiroschimu a 9. srpna na Nagasaki. 14. srpna Japonsko kapitulovalo a tímto dnem skončila II. světová válka.
  13. května byly děkovné bohoslužby za ukončení války. 28. září byla svatováclavská akademie v sále u Kučerů v Jednově. Od 15. do 23. prosince byly misie.

Sňatků   16
narozených   57
zemřelých   35






Zpracovali: P. Burget, R. Krajíček
Kronika 1945